Těžký život bulvární hyeny I.

Sedm let se pohybuju v prostředí showbyznysu. A to je celkem dost na to, abych vám mohla v krátkosti nastínit, jak těžký život bulvárního novináře je:

–          Chodíte na večírky. Ne jednou za měsíc, ne jednou za týden, ale každý večer. A když se to hezky sejde, dáte jich i několik za večer. Paráda? První dva týdny možná.

–          Alkohol teče proudem. Paráda? Ani ne. Vy jste na večírek přišli pracovat.

–          Celebrity většinou na večírky chodí, protože musí. Mají to ve smlouvě a dostaly za to prachy. Ale pokud tam nemají povinnost dávat rozhovory, dost možná se před vámi raději zavřou na záchod.

–          Načasování. Na večírku fakt důležitý. Než jsem pochopila, že fotograf „žere“ první, protože bagr (rozuměj, je silnější), několikrát jsem dostala objektivem do tváře. A to taky není paráda. Jenže když se potom celebrita po příchodu vyfotí, dostane do ruky skleničku. No, vy jste ji dostali už před hodinou. Takže znovu opakuju – načasování. Ani jeden z vás by neměl mít problémy s artikulací. Nemluvě o tom, že ve frontě za vámi čeká deset dalších kolegů od konkurence. A „žere“ zase ten silnější. Jau. V tomhle případě jdou na řadu rozhovory na kameru. Načasování!!! Takže celebrita udělá čtyři rozhovory na kameru, do kterých zopakuje prakticky jedno a to samé. To by unavilo každýho, naprosto chápu a rozumím. Jenže… vy ten rozhovor jaksi potřebujete taky, že…

–          A potom přijdete konečně na řadu, celebrita se ještě drží, jenže… oficiální část akce právě začala, takže pustili hudbu, Mareš začal vítat hosty, došla vám baterka v diktafonu a od vchodu se řítí fotograf, kterej letí z jiného večírku, nestihl příchod a potřebuje si tu pózovací fotku taky udělat, to dá rozum. „Budou to tři vteřiny, v klidu.“ Blesk přiláká fotografy, kteří už se cpou krevetama na rautu, ale z tohohle úhlu Borhyovou ještě vyfocenou nemají. Takže sorry, ale uhni..!