Novinář: Charakteristika a typologie

Novinář je zvláštní odrůda člověka. Taková limitovaná edice. Přesto si už vypěstoval určité charakterisitické rysy, kterými se vyznačuje, a podle kterých ho můžete bezpečně identifikovat.

Nerad vstává. Protože inspirace přichází s tmou a v noci se prostě píše nejlépe. A nebo se zrovna zdržel v divadelním baru (ano, tohle je ta pravděpodobnější verze).

Nerad něco musí. Třeba sedět v kanceláři od osmi do čtyř. Potřebuje totiž svobodu a rozlet, aby mohl psát o věcech, které se venku na ulicích fakticky dějí.

Nerad čeká. Na rozhovor, na jídlo na rautu, ve frontě na vstup.

Všude byl a všechno ví. Protože už o tom prostě někdy psal, víme ne?

Rád pije. Ze společenských důvodů, samozřejmě. A taky proto, že ráda pije i většina umělců, o kterých dotyčný novinář píše.

Dobře. To jsme si probrali sdílené povahové rysy. Teď půjdeme víc na dřeň a rozdělíme si jednotlivé typy novinářů do skupinek – jako ve školce!

Pan důležitý. Pracuje v jakémsi médiu, které pokládá za prestižní, a neváhá o tom ve společnosti každého informovat. Pochopitelně hned vzápětí vyjádří hluboké opovržení tím vaším médiem. „A kdeže to pracujete? To se ještě prodává?! No, prý to tam jde od desíti k pěti. Čte vás vůbec ještě někdo?“ Ale žádný strach, většinou k této plodné debatě vůbec nedojde, protože s lidmi, jako jste vy, se on tedy rozhodně dávat do řeči nebude.

Party girl. Skleničku nepustí z ruky a potkáváte ji všude. A všude jí je plno. Na dopolední tiskové konferenci Sdružení rybářů o výsledcích testování nových prutů, na prezentaci pracích prášků, koktejlu Pandory, koncertu Heidi Janků, na Plese v Opeře. Většinou už je jí dávno přes čtyřicet, ale obléká se i chová jako pubertální diblík. Nechápete, jak to všechno stíhá a kdy má čas psát. S přihlédnutím k tomu, jak neslavně vypadají její odchody domů.

Party girl bez vkusu, chlapa a peněz. Peklo peklíčko. Tohle prostě potkat nechcete a už vůbec netoužíte po tom, aby si to sedalo k vašemu stolečku.

Sympaťák se zkušenostmi. Všude byl, všechno viděl, všechno ví. Ale nikomu to necpe. Proto taky nikoho nepomlouvá, nemusí řešit, co dnes kdo obléknul, nebo kolik toho vypil. Jeho už se to prostě netýká. Kouká se na ten novinářskej mumraj hezky z výšky a směje se pod vousy. Je to vlastně takovej meditující mnich, kterej už dosáhl nirvány a teď si jen tak hezky levituje. Občas někomu udělí dobrou radu, podrží dveře nebo pomůže nahlédnout do zákulisí. Vysoce ohrožený druh!

Novinářka z leknutí. Prezentuje se jako největší spisovatelka od dob Agáty Christie, ale potom si nedopatřením přečtete jeden z jejích článků a začnete vážně přemýšlet nad tím, jak tahle osoba mohla přijít ke svému postu. Když se o ni začnete více zajímat, zjistíte, že kariéru začala ve spodním prádle u tyče, později v něčí posteli. A jestli má školu? „Základní, no a? Dneska už přece může psát každej! Důležitější je, kolik lidí mě sleduje na Instagramu!“

Dokumentátorka. Všechno a všechny si fotí na mobil. A sdílí. Nechcete ji mít v přátelích na Facebooku, protože záznam z tiskové konference Sdružení rybářů ani přímý přenos z koncertu Heidi Janků fakt vidět nepotřebujete. A ona to stejně dělá!

Legenda. Kdysi napsal něco, co svého času četla celá republika. Dá se s vámi do řeči na rautu, jeho společnost je vám příjemná, ale vůbec netušíte, kdo to je. Na jeho slavnou minulost přijdete až po letech, protože on se tím nechlubí. Od té doby je vám vždycky trapně, rudnete a klopíte oči, když si k vašemu stolečku přijde sníst chlebíček. „To je přece ON!“ (Ano, na fotce se mnou je pan Zajíc. TEN pan Zajíc.)

Hysterická novicka. Je po druhé mezi lidmi a totálně vykulená. Vůbec nechápe, o co tady jde, postává v koutku a nervózně usrkává minerálku. Když přijde na věc a má s někým promluvit, koktá a potí se. Těch je hodně. Ale většinou je to buď po pár dvojkách vína přejde, nebo to nedají, a raději začnou pracovat v Luxoru.

Módní policajt. Má své prověřené lidi, se kterými přežívá večírek a postává na místě, odkud má královský rozhled po celé místnosti. Je upřímný. Až moc. Tedy pokud máte to štěstí a svůj názor na váš outfit vám nenápadně a šeptem sdělí. Dobře, někdy to není až tak nenápadné, někdy to prostě zahaleká přes půlku Španělského sálu. Myslí to s vámi dobře. „Opravdu, Veroniko. Měla bys přestat cvičit, na tom jsme se tady shodli. Hrozně ti narostly stehna.“ „To jsou šaty po babičce? Roztomilé!“ „No prosimtě. A jak se ti to tak stalo, že jsi tak přibrala?“ „Jééé, co to máš na ksichtě?“

Holubí letka. Svérázná a dnes už legendární skupinka vysloužilých novinářů (a někdy ani to ne), kteří se sdružují do hejn, dávají si informace o akcích, a potom na ně chodí. Prozradí je rychlost, s jakou najdou a vyplení raut, kolik dárků z večírku pašují domů, brutálně ošklivý zápach, a také to, že nikdo doopravdy neví, kam vlastně píšou a kdo je pozval. Skutečný postrach každého nezkušeného PR. To mě přivádí k myšlence, jak vlastně tráví dny duše zemřelých novinářů. Jak vypadá jejich posmrtný život? A vlastně moment… teď mi přeběhl mráz po zádech!

Tak. A teď se ptáte, do které škatulky patřím já. Těžko říct. Viděla bych se někde uprostřed, protože pojďme si říct na rovinu, nikdy člověk neví, do jaké nálady se ráno zrovna vyspí. Když jsem ale před lety začínala, říkali mi Gedžitka. Jo, to je taková ta veverka z Rychlé roty. U všeho bejt, všechno vidět, všechno ochutnat a vyzkoušet. Dneska už žádné takové ambice nemám a stává se ze mě lenochod domácí. Jo, já vím. A je se mnou nuda.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů.